motto: Publikum je až na druhém místě..


Díl prvý, kdesi v Českém Krumlově, pozdní léto 1997

Sedíme si tak pod slunečníkem na dvorku v naší oblíbené hospůdce. Hovoří se o divadelním umění. O otáčivém hledišti a o dešti.

V zimě neprší...

V zimě je ale sníh a mráz...

Ale tomu se dá přizpůsobit repertoár.

Co si takhle na otáčivém hledišti zahrát Mrazíka?

Nápad by tedy byl, jen najít pochopení a lidi. Po prvním oslovení těch pravých renesančních všeumělů jsme zjistili, že to není problém. Letohrádek Bellarie poskytl kulisy scén, kamarádi neherci dodali elán a připravili si kostýmy. Stačilo přepracovat scénář z videa na audio, potom přepsat do počítače, z počítače lidem rozeslat texty a malůvky pohybu na scéně.
¨ Ještě vymyslet jméno souboru na plakáty do škol a na pozvánky kamarádům. V noci před premiérou jsme vytiskli 60 vstupenek a ráno 8. 2. 1997 před představením v zámecké zahradě začali zkoušet. Lepší počasí jsme si nemohli ani přát. Posuďte sami: sluníčko a nasněženo.
Děj jsme si raději zkusili dvakrát, texty rozvěsili po stromech a po kulisách a čekali na diváky. Diváků nepřišlo 60 jako připravených vstupenek, ale asi o 300 více.

Nějak se nám to vymklo napoprvé z rukou: moc lidí, moc srandy, moc radosti a moc otázek, co se bude hrát příště. :)